STRAKA V HRSTI

Najít nahrávku s pohnutějším osudem je docela těžké: Straka v hrsti se stala dokladem velkého talentu hudebníků a stupidity komunistického systému. I přes značný počet nejrůznějších historek kolem ohromného úspěchu, následných restrikcí, ba i zásahů pendreků příslušníků VB na silně excentrických koncertech, je na Strace určitě stále nejpodstatnější muzika. Nepochybně ovlivněná lecčím snad novovlnním, ale především založená na překvapivých nápadech, značné kompoziční a instrumentální zdatnosti i textech s nečekaně až dadaistickým dopadem.
Pánové Čok, Hrubeš, Kocáb a Pavlíček + Tomek byli sice na pódiu všelijak nastrojeni a maskováni, ale tím hitovost songů nezačínala. Hrabě X, Na václavským Václaváku, Pražákům je hej, Zubatá, Proč jen já nebo Tango Ropotámo, ale vlastně všechny z kazet národem sjížděné písně, jsou totiž dodnes výborným svědectvím toho (ne)času. Pod názvem nepříliš valné litrovky vína se odehrálo něco kvalitou sympaticky provokativního, čímž spoluvyvolávajícího proslulý likvidační článek „Nová vlna se starým obsahem“, zahajující další tažení proti svobodě v muzice. Straka v hrsti 2012: všichni ji dobře známe, ale i letos je to nářez.
Zvukově remasterovaná reedice kultovního českého rockového alba!